Podfukáři

Film měl obrovskou mediální kampaň, přes rádio, televizi až po různé tiskoviny. Má geniální obsazení, je postaven na neokoukaném tématu a režisér je celkem slušný průměr. Vypadalo to na kasovní blockbuster  a celkově kladně přijatý film. Co se však nestalo? Reakce trochu zamrzly, kritické publikum se pořádně nevyslovilo a film jaksi „prošuměl“ našimi kiny, aniž by zvedl aspoň nepatrnou vlnu diskuze, a když už nic tak aspoň znechucení (negativní reklama taky reklama).

Tohle nebude článek o tom, jaké téma film představuje nebo jaké naopak schovává mezi řádky (samozřejmě, že na to taky dojde), ale spíše se zaměřím na a to čím je pro mě, osobně zajímavým a proč si myslím, že zůstal tak trochu „nedoceněný“. Málem bych zapomněl pozdravit některé „odborníky“ kluky ČSFD, přeju krásný den kluci.

Takže se setkáváme se zajímavou partičkou kouzelníků, aby feministky neměly řeči, tak jedna z postav je i žena. Trailer odkazuje na nabušený trik, kdy se téhle partě podaří během jednoho představení v Las Vegas, vykradnout banku. Kdekdo by si myslel, že se to teď rozjede směrem, který zavání kriminální honičkou a že „mágové“ budou unikat pomocí Houdiniho slavných únikových čísel a na konci bude „hrozně“ moralizující pointa. Omyl.  Now you see me naopak nabízí poněkud neojedinělou stavbu celovečerního filmu. Všichni jsme zvyklí na tradiční systém „seznámení s postavami – první problém – jeho řešení  - zvrat (vyřešení/nevyřešení) – závěrečná katarze“. Podfukáři však vytváří stavbu plnou (někdy i dost nečekaných) zvratů a překvapení.  Zajisté touto „novotou“ je do jisté míry příjemným překvapením mezi filmy plnými stereotypních vyprávěcích postupů.

Když se zaměříme na témata, která nám jsou nabízena, zaměřil bych se na samotné hlavní téma na kterém stojí snímek. Obor kouzelnictví nebo triků je podle mého dost přehlížený, pokud nebereme ty největší filmy jako Dokonalý trik nebo český seriál Cirkus Humberto. Filmů, které se točí v oblasti magie je ve srovnání s akčními „béčkovými“ filmy poskromnu. Pro mě určitě další plusový bod za toto zvolené téma, avšak pokud půjdeme hloub, nacházíme cosi, co je známé každému tvůrčímu člověku a to je, nedoceněnost nebo spíše lépe řečeno pocit méněcennosti. Čtveřice hlavních protagonistů jsou geniálními mistry klamu, avšak pohybují se pouze ve své „čtvrti“, podle mého je to jeden z hlavních motivů, které vedou k danému jednání či činům.  Neobejdeme se ani bez „Robina Hooda“ aneb chamtivým a bohatým bral a chudým divákům dal. Motiv padajících dolarů se tady objevuje hned několikrát. Moje otázka zní, je to nějaký symbol? Je to náznak nebo návod, rada, popud k nějakému specifickému jednání. Říkají nám tvůrci, jak si představují společnost, aby měl každý tak akorát a nevznikaly tak rozdíly na bohaté a chudé, které jsou i v 21. století značné? Těch nápadů a symbolů je tady strašně moc a vyjmenovat je by vydalo na daleko delší článek, než jste zvyklí, takže ještě zmíním poslední.

Pomsta, touha po spravedlnosti, tohle známe z filmů s B. Willisem, Stathemem a dalšími hvězdami, jenže v těchto filmech se protagonista prostřílí nebo prokope až na vrchol, kde na něj čeká sladká odměna v podobně hlavního „bosse“. Avšak u Podfukářů je vypracovaný brilantně konstrukční plán k tomu jak dokonale zmást diváka. Teď se dostávám k tomu, co je pro mě nejúchvatnější, pokud film rozebereme na jednotlivé zlomové body podle toho jak film vnímáme když ho vidíme, tak by to vypadalo asi takhle „seznámení s hlavními postavami – brutální trik – brutální trik – příprava triku – ještě brutálnější trik – jen sedíte a nechápete jak to udělali“ a když to shrnu jak film vnímáte po dokoukání filmu „jen sedíte a nechápete, jak to udělali“.

Proč vlastně film nedosáhl takových úspěchů, jaké mu byly předpokládány? Těžká otázka a každá odpověď na ni bude těžce subjektivní. Film důrazně apeluje na divákovu pozornost a smysly. Neustále s ním drží tenké spojení. Film, který má potenciál být komerčním, tak jako většina Hollywoodských velkofilmů, tak spíše sklouzává do artového filmu a už během promítání si vytváří vlastní komunitu a přízeň. Moje odpověď na výše zmíněnou otázku tedy, taková, že si myslím, překvapil tím, že není jednosměrný, že není plný venkovského humoru a ani nijak nedisponuje hromadou mrtvol či rozbitých aut. Podle mého pohledu tedy trochu intelektuální film z obrovskou dávkou zábavy, ale zábavy takové, u které musíte přemýšlet a to se valnému počtu publika příliš nechce. 

Když to shrnu tak pro mě určitě kvalitní film s výborným tématem, s vystavěnými zvraty, výbornými herci a k tomu s téměř nadpozemskými kouzelnickými triky (viz. Konečný skok ze střechy). Now you see me si zaslouží pochvalu a určitě i přízeň diváků, používám jednu pomůcku, když je film dobrý pamatujete si z něj nejméně jednu scénu, když je špatný nevzpomenete si za půl roku, že jste ho viděli. Na Podfukáře určitě nezapomenu.

Moje vlastní hodnocení: 80%