Po
více méně přeceněných posledních dvou dílů Transformers se Michael rozhodl
natočit menší, nízkorozpočtový film, jestli to byla chyba? Ehhh I don’t think so. Je třeba si prvé řadě uvědomit, že to není
typický americký flák o partě nabušenců, který chtějí cash a i přes to, že jsou
neskutečně hloupí, jim všechno vyjde a na konci odcházejí do západu slunce s vybuchujícím
autobusem v zádech. Celková složka je postavená na už léta prověřenému, stereotypnímu
slovnímu spojení „americký sen.“
Nejdříve
shrnu celkové vyznění a pak se chci zaměřit na úvahu o tom, co je v dnešní
době „americký sen.“ Herecké obsazení je sice kvalitní, ale co se týče začátku,
který je prostě tak nehorázně zbytečně okecávaný a natahovaný, že se tomu
nechce věřit. Na druhou stranu (nevím díky čemu), ale příběh se začíná
rozjíždět a kupodivu, vtipy dostávají i jiný dimenzní rozměr a jsou skutečně
vtipné. Co je, ale pro mě to nejlepší, to je konec. Bayovi se totiž zase
povedlo stavět kostičku po kostičce celkem vzato absurdní příběh a přesto
konečná katarze, vyznění a nádech je naprosto unikátní.
Jak
jsem řekl, hlavním dějovým nosičem je „americký sen“, jelikož je film postaven
na reálných postavách a jejich jednání, je podle mě prozřetelné se zaměřit na
to, co tyto charaktery motivovalo k tomu, že nakonec rozřežou dvě mrtvoly
čínskou motorovou pilou. Americká kultura a její „honění ega“ je znatelná i u
nás ve Střední Evropě. Každý máme nějaký svůj sen, někdo chce mít Ferrari,
někdo chce mít ostrov v Karibiku, někdo chce mít klidný život nad
předměstí a někdo chce mít tohle všechno a ještě milionkrát tolik. Myslím si,
že se tady otevírá prostor pro zajímavé téma, které by vydalo na další film.
Otázkou je, co nutí člověka chtít víc a víc, vydělávám 50 000 za měsíc,
ale chci mít dvojnásobek. Lidská povaha je přizpůsobena tomu, že každý chce, more and more (politická scéna je jedním
časosběrným dokumentem). Přesto je honba za mamonem naprosto neuvěřitelná. To
dokazuje i film Krev a Pot, který detailně popisuje přerod člověka, který se má
celkem dobře a nemůže si stěžovat, ve vraha, únosce a hlavně neskutečného blba,
a to vše s obrovským dolarem na pozadí.
Je
samozřejmé, že ne každý svého snu dosáhne, místo Ferrari bude Kia, místo
ostrovu chata v Krkonoších a tak podobně. Hlavní je, jestli se sami
dokážeme zastavit a sami sobě se podívat do očí. Tady přichází druhý paradox,
poněvadž i přes všechny ty šílenosti, které Daniel Lugo (hraje ho Mark
Wahlberg) dokáže jít se vztyčenou hlavou a hrdě doznat to, že dosáhl svého „amerického
snu.“ A tak mě napadá další zajímavá otázka, kterou jsem v tomhle snímku
našel, kam sahá až hranice lidské soudnosti, kdy prostě pochopíme, že je dost,
že takhle to už nejde. Postava D. Johnsona
říká, že „v každém z nás je ukrytá bestie/ďábel, jen záleží na tom, jestli
ji probudíme.“ Pokud ano, dostáváme se celkem k složitě zašifrované myšlence
odvěkého boje dobra a zla, kdy se vzájemné zlo a dobro vyruší a zůstává klidná
neutralita. Řekl bych, že i toto je věc, kterou můžeme v Pain and Gain
nalézt.
Žádné komentáře:
Okomentovat