Pacific Rim

To je asi tak, když se nakrkne banda senilních dinosaurů, kteří žijí kdesi pod hranou Země, neboli tzv. v jiné dimenzi a vydá se zbourat pár měst. Obří monstra, která vylézají z vody a míří dokonat apokalypsy světa, mi připadají jak nové postavy z dalšího Jurského Parku, které však vystoupily na špatné stanici. Abych však neuváděl, vás čtenáře, v omyl. Kaiju však nejsou tím nejhorším, nebo ne, to jsem zvolil špatné pojmenování. Film není zas tak špatný, ale pro mě je složeninou několika známých blockbusterů, které zná i ten největší filmový diletant. Na jedné straně tedy máme oživlé dinosaury a na druhé si zase Tony Star může nakoupit několik dalších aut a vil, zbrojní systém prostě v Americe jede. Obří Iron Mani tak začínají válčit se zvířaty a odvracejí tak téměř jasnou zkázu lidstva.

Film nepřináší žádné nové narativní inovace ani nějakou „WOW“ akční show. Spíše se drží zavedených konvencí, jak udělat akční film, ale přitom se moc nezpotit. Tak trochu mi uniká ten velký a celkem masivní marketingový humbuk, který byl kolem Pacifik Rimu vytvořený. Myslím si, že nebýt Guillerma del Tory, který si sedl na režijní stoličku, snímek by zapadl (a spíš by ani nevznikl) při tak obřím rozpočtu. Zklamání je tedy dvojnásobné, nejenže neuvidíte nic světoborného, navíc mě zklamal del Toro, který má na svědomí mistrný Faunův Labyrint či Hellboye nebo scénáře k nejnovějšímu Hobitovi se tentokráte utnul.

Proč tomu tak vlastně je? Na ČSFD se stále k mému překvapení drží v červených číslech, ale doufejme, že spravedlnost bude konat svoji práci. Už dost! Nebudu přehnaně kritický. Film má kolem dvou hodin a i přes jeho hluboké klopýtání nesklouzne k úmorné nudnosti. Je nám znovu předkládám osvědčený katastrofický recept, který je však rušen, jakousi vědeckou prací Shledona a Leonarda, akorát ne tak chytrých. Tvůrci vsadili na kartu kolosálnosti a monumentálnosti gigantických soubojů „železáků“ a „čehosi z vody“. Představa tohoto souboje může být zdánlivě lákavá, vlastně je to zajímavý nápad, kdyby se jen nešetřilo trochou té akce a nebyla to strnulá podívaná na pár máchnutí železnými pěstmi.

Nebudu se ani snažit hledat nějaké poselství, neříkám, že není, ale je zaplněno strašně srdceryvným projevem před posledním bojem, kterému by mohl slibně konkurovat hecovací pokřik jakéhokoliv okresního přeboru. Nesmí také chybět patriotismus a ukázka toho, že Američan vždycky všechno vyřeší. Tak abych to shrnul, o čem film je se patrně dozvíte z traileru, jen si dovolím kratičký komentář. Jedná se o lacinou vykradačku Godzilly, Iron Mana a digitálně zrestaurovanou bandu a slušně zmutovanou (k tomu neonově svítící) skupinku dinosaurů, kteří se rozhodli zničit svět, aby na něm mohli žít. Pacific Rim se snaží stát se akční letním hitem, spíše neví, jestli je to opravdu akční film, když 80% stopáže strávíme obdivováním nukleárních motorů a „žhavého“ castingu se „sexy“ asiatkou. Pro mě naprosté zklamání, které bylo i tak trochu předvídané, všiml jsem si, že se chystá „dvojka“ – „dobrý, no…“ Nechci, aby to vypadlo, že záměrně odrazuji od skvělého letního hitu, jen předkládám svůj pohled, který tentokráte (možná bohužel) nenašel žádné pozitivu.

Spoustu „aliens“ filmů jsme už viděli a asi také budeme vidět, spíše by bylo potřeba zamyslet se nad účelem těchto filmů samotnou podstatou tohoto tématu. Mají být varovné či poučné? Podle mě by toto měla být hlavní dějová a vyprávěcí linka, filmů o mimozemšťanech, nejsem si jist, jestli bude divákovi donekonečna stačit zbořit pár měst, zabít tisíce lidí a pak přijde opět hrdina, který „ztratil všechno“ a zachrání civilizaci. Je potřeba si také uvědomit, že divák začíná být čím dál více náročnější a samozřejmě zkušenější, opravdu je toto ta správná cesta? Vyjmenoval jsem tu spoustu záporů Pacific Rimu, nechci aby má zamyšlení působila jenom kladně, ale je třeba si uvědomit, že tento film je průměrným akčním filmem o invazi vetřelců. Sám o sobě se kolíbá na hraně průměrnosti a dokonce možná, že kdyby vznikl, jako jediný svého druhu mohl by dostát dobrému hodnocení, ale protože podle mého se tyto vyprávěcí linie neustále opakují s menším či větším rozdílem, proto jsem volil takovou kritiku. 

Moje vlastní hodnocení: 40%

Man of Steel

Máme tu další letní pecku Man of Steel. Ač tomu název nenapovídá, jedná se o další film se „Supermanem“ v hlavní roli. Hned teď se mi však nabízí otázka, jestli konkrétně tento snímek můžeme řadit mezi ty typické „superhrdinovské“ snímky, jako je trilogie Spiderman či právě starší Supermani. V titulcích můžeme nalézt jméno Ch. Nolan (nejnovější série Batmana), což nám dává jasný signál, že se nebude jednat o bezduchou širokoúhlou zábavu. Přesto na mě Man of Steel nezapůsobil tak, jak jsem očekával.

 Abych, ale nepředbíhal, musím zmínit několik pozitiv, který nový Clark Kent má. Konečně se dozvídáme něco více o Kryptonu, jeho rodné planetě, poprvé se také seznamuje s (aspoň částečným) návrhem planety, jejími technologiemi a důvody rozpadu. Film nám už nepředkládá Clarka Kenta, asociálního novináře, který se krčí někde v rohu a když někdo zapiští, hned skáče ze střechy a doslova letí na pomoc. Je nám naservírován celkem zajímavý pohled na enkulturaci mimozemského jedince. Podle mého názoru je toto jedno z nejlepších rozhodnutí tvůrců (jak přiblížit charakter Kal-Ela divákovi), ale umístnění flashbacků nebo chcete-li retrospektiv do určitých časových pásem filmu, nebylo zas tak geniální. Tyto vzpomínky zbytečně zpomalují děj a tak zabraňují gradaci, která by měla u podobných žánrových filmů bezchybně fungovat.

Clark Kent už není jenom protagonistou ve svém slova smyslu, ale k vytváření jeho vlastní identity mu napomáhají vedlejší postavy, které zabírají nemalé místo. Už totiž nesledujeme „superhrdinu“ a neobdivujeme, kolik školních autobusů unese, nebo jak dlouho vydrží držet ropnou věž, naopak hledíme na postavu jako na člověka, který vyrůstal s lidmi, ale i tak jim nevěří. Ale nedá se říci, že jim nevěří v tom významu, že je lidstvo ukazováno jako něco špatného, naopak snímek nás spíše vyobrazuje, jako pozitivní evoluční rasu, která se snaží udržet si svoje místo ve Vesmíru. Kal-El má spíše problémy přijmout sám sebe, dalo by se říci, že se snaží tlumit svůj původ, proto, aby ochránil lidstvo. Clark Kent je vlastně takový novodobý spasitel, nový létající Ježíš, který nás však nevykupuje z hříchů, ale díky jeho síle dostává lidstvo druhou šanci, je uchráněno od zkázy, která je ve filmu zobrazena.

Nakonec z toho možná vyplývá fakt, že „mimozemšťan“ se chová stejně jako člověk, snaží se nalézt svoje místo ve společnosti, svůj smysl bytí a přitom nechce nikomu ublížit. Nabízí se nám (a to několikrát) otázka, jestli bychom jako komunita unesli fakt, že ve Vesmíru existují další národy či rasy, že jsou dokonce vyspělejší, než my samy a že můžou být teoretickou hrozbou anebo naopak. Odpověď je na nás, na každé individualitě, dokázal bych to přijmout? Film naráží na téma, že mezi námi kooperuje spousta rádoby ufologů, těch, co „znají pravdu“, ale hlavní je otázka toho, jak by to člověk snesl, že by mezi námi žil příslušník jiného vývojového stupně. Vždyť se nedokážeme přijmout ani sami sebe neustále hoří spory mezi „bílými“ a „černými“, stále trvají malicherné náboženské války, války o zlato, o půdu, o peníze. Snímek prostřednictvím hlavního hrdiny předkládá světu otázku, dokážeme v budoucnu žít pospolu jako jedna globální kultura bez válek, sporů, genocid a kriminality?  

Přesto si myslím, že potřebné tempo tomu chybělo. Vykreslení postav bylo mistrně provedeno, avšak chyběl tomu takový ten „šmrnc“, který by všechno posunul na vyšší úroveň. Co se týče hudební složky, o kterou se staral světoznámý skladatel Hans Zimmer, tak je nutno podotknout, že je téměř nepostřehnutelná. Symfonické orchestry, které doprovázely Dark Knight nebo Dark Knight Resis tentokráte jenom tupě mlčí a je to škoda, protože právě epická hudba by tomu jenom prospěla. Pokud se jedná o vykročení nové série Man of Steel (konec tomu plně nasvědčoval) tak to nebylo tak špatné, jen si myslím, že nezáleží na tom, kolik zničíte za film mrakodrapů, kolik zabijete „nevinných“ civilistů, ale důležité je jak film podáte. Man of Steel je předkládán jako film, který chce určovat nový směr ve vývoji „supermana“, vytváří nový naratologický pramen, který (v to doufám) chce dále rozvíjet. Jen musíme věřit, že se to nezvrhne v typické „musíš mě zachránit do 8 večer nebo mě nějakej šílenec oddělá a nádavkem zničí celej svět“. Určitě se však shodneme, že se jedná o nejlepší film z celé série filmů o Clarku Kentovi, jen mu k dokonalosti chybí kousek, kousíček toho tajného prášku, který tzv. urve koule. Tak třeba příště. 

Moje vlastní hodnocení: 70%

White House Down

Během necelých tří měsíců nám byly předloženy dva téměř totožné filmy Olympus has Fallen (dále jen OHF) a White House Down (dále jen WHD), dneska se chci zaměřit na ten druhý zmíněný. Přesto mě napadlo, že bych pro začátek udělal takový menší srovnávací pokus, abychom si vlastně hned na začátku vysvětlili, v čem se liší. V obou snímcích je napaden Bílý dům, v obou snímcích ho obsadí teroristé, co se týče OHF tak ten zobrazuje dobytí sídla Prezidenta USA poněkud drastičtější a nám se tak zdá, že to opravdu není jenom tak. White House Down, tento problém zdaleka neřeší a předkládá nám tezi, že k obsazení „nejbezpečnějšího domu světa“ (cituji z filmu) vám stačí pár ostrých chlapíků, šáhlého hackera a k tomu všemu musíte získat někoho z ochranky samotného Prezidenta, nejlépe ředitele. Oba dva filmy využívají protagonistu, který je odepsán, jak tajnou službou, policí tak i rodinou. V každém z „děl“ je Bílý dům rozstřílen či vypálen na maděru.

To by asi pro představu stačilo a teď zpátky k WHD, sám bych ho asi neoznačil za akční film, možná až v druhé polovině, protože ta první je příšerně a zbytečně zdlouhavá. Snaží se vytvořit jakousi citovou vazbu mezi divákem a hlavním hrdinou pomocí velice podbízivých emočních scén, které přímo vyskakují z plátna (nebo monitoru), všechny tyto snahy jsou tak notoricky známé, že stejně čekáme, kdy „to konečně začne“. Smůla opravdu je, že na pořádnou akční scénu si počkáme pekelně dlouho. Tatum jen tak pobíhá po Bílém domu a hledá svoji dceru a přitom jen „aby se neřeklo“ zachraňuje Prezidenta. Co se však upřít nedá je herecká souhra těchto dvou pánů. Foxx s vážnou tváří a přátelským chování předvádí jednoho z nejlepších prezidentů akční filmové historie. Bohužel jeho seriozní pohled shazují zbytečné pokusy scénáristy o teatrální složku. Vůbec nechápu proč, sice se zasmějete, ale pak si uvědomujete, „co to tu sakra dělá?“.

Neohrožený hrdina, jako záruka úspěchu, to už neplatí. Chceme hrdinu s lidskou stránkou, se strachem takovým, jaký máme my. To se autor snaží nahradit záchranou dcery, ale spíše nám připadá, že mladá dívka se o sebe postará lépe, než Tatum a Foxx dohromady. Příjde mi, že film byl složen z několika stěžejních scén, které měli být fakt „cool“ a zbytek měl být vatou. Jenže z „cool“ scén se staly průměrné záběry a z vaty drobenka.

Mezi tím v Pentagonu mění závratnou rychlostí prezidenty, protože si nikdo není jistý, jestli to Jamie přežije. Film se snaží být letním „trhákem“. Přijde mi, že se snaží napodobovat známou sérii Good day to die hard, jinak si to neumím vysvětlit. Pokud to však má být žánrově akční film, tak akce chybí. Chybí i potřebné navození atmosféry strachu a sklíčenosti postav. Divák by se měl o svého protagonistu strachovat každou milivteřinu, vlastním zrak zabraňovat kulkám, aby ho trefily. To tady bohužel nevyšlo. Samozřejmě, že si můžeme několikrát prohlédnout Washington D. C. z ptačí perspektivy a obdivovat tak „strachující se“ davy před Bílým domem, ale to je na dvouhodinový film, poněkud málo, co myslíte?

Pokud bychom se snažili najít v tomto filmu nějaký hlubší smysl, něco jako mé oblíbené „druhou cestu“ tak vás asi zklamu, hledal jsem dlouho, ale nic jsem nenašel. Foxx se neustále mračí a Tatum se strachuje o svoji dceru. Zas, ale úplná ztráta času to není, dozvíme se, že JFK opravdu měl něco s Merilyn, zjistíme kolik pokojů a krbů má Bílý dům. Film se snaží zalíbit celkovému spektru publika, až se všem postupně ztratí a vyšumí tak jaksi do neznáma. Otázka čím to je pro mě celkem bezpředmětnou, námět terorismu a Prezidenta USA jsme tu měli už bilionkrát, pokud od toho mainstreamová produkce však neupustí, budou tyto filmy čím dál více prodělečné, ať je budou lákat sebevětší hvězdy. Hereckého umu obou dvou hlavních aktérů je škoda Foxxe známe jako „Djanga“ bez „D“, ale Tatum (aspoň podle mě) má velký potenciál jak pro akční tak vážnější projekty (možno vidět v Public Enemies). Film má chybu v tom, že nemá sám určeno pro koho vlastně je, děj tak nějak balancuje nad hladinou, ale právě naopak většinou se potápí. Smutně musím konstatovat, že White House Down spadá do „béčkové“ ligy a ještě bude muset zabodovat, aby celkově nesestoupil. 

Moje vlastní hodnocení: 60%

Rychle a zběsile 6

Vin Diesel řekl, že tento díl je začátkem další zbrusu nové série, pokud ty další díly budou stejně nadupané jako "šestka" tak se máme na co těšit. Popravdě bych však řekl, že označení "rychle a zběsile" mi přijde poněkud nešťastné. První čtyři díly (hlavně "Tokijská jízda") se plácaly někde mezi propastí zmatenosti a naprosté degradace dramaturgie. Čím se to tak zlomilo, že pátý díl přichází s naprostým převratem a  láká k sobě zpátky fanoušky, kteří nad ním už zlomili hůl? Jaká byla ta zásadní změna, která se mimo jiné i značně projevila v nejnovějším počinu. Herci? Ne, všichni jsou stejní, ale obměnila se dramaturgická složka tvůrčího týmu a ta (podle mě) má největší efekt a dopad na film. Pětka přišla jak s novou postavou "Gorila Policajt" tak s i vylepšeným scénářem a kvalitní hudební složkou, která slibovala změnu a ta přišla!

Pětku bych označil jako předvoj toho, co přijde, a doufám, že se nemýlím. Jen, abych však nechválil a podíval se na celé dění objektivně a hlavně konečně něco napsal k tomu šestému dílu. Musím se zaměřit na gradaci příběhu, která mi poněkud schází (tím nechci říct, že tam není) je, jenom se zasekla na nějakém středním bodu a dál nepokračovala. Co se týče děje samotného, tak jeho základní konstrukce se zdá být nezměněná, opět se jedná o dvě strany, které spolu soupeří a začáteční sekvenci (jak, kdo rozhazuje ukradené miliony) připomíná Dannyho parťáky. Semtexem a šrotováním aut se tady vůbec nešetří. Co se ale skrývá za hromadou rozbitých aut, zničených budov a dalším množstvím vraků. Je myšlenka tvůrců, jak vytvořit několik linií příběhu. Jasné jsou dvě dobro a zlo, ale obě dvě se dále větví do zajímavých odboček. Na straně Torreta je Han, který v Tokijské jízdě nedopadne příliš dobře, však v šestce se scénáristé snaží rozvést jeho vztah jak s ženou tak i jeho psychologickou stránku. Možná tak chtějí apelovat na nostalgickou stránku diváka, aby byl na pokračování ještě více natěšený. 

Další částí je O'Connorův návrat do věznice za Bragou (zbytečná čtvrt hodina, která nepřidá nic zajímavého, akorát ubírá tempo). Dále bychom mohli najít spoustu malinkatých odboček a náznaků. Špatně vyřešený je i návrat Letty, která se tváří důležitě, ale v samotné podstatě má minimální význam na celkové katarzi. Její přechod ze "zla" k "dobru" je pouhou vykonstruovanou částí, její postava slouží pouze jako poháněcí motor filmu, který potřeboval nějak nastartovat. Zároveň nechci, aby to vypadalo, že je to nějaké vrcholné filosofické dílo, ale je bezesporu velice solidním pokračovatelem kvalitní zábavy. Co se týče komediální složky, ze které chtěla těžit hlavně dvojka, se zde skoro vůbec nevyskytuje, a když ano tak pouze decentně, ale za to vkusně.  Můžeme čekat narážky na britský kamerový systém či předsudky v oblékání. Bohužel jsme i svědky někdy přehnaného moralizmu a neustálého ujišťování, že rodina je to hlavní. Říkáte si, že stále to vypadá furt jako akční blbárna, kterou zabiju odpoledne. Dá se to říct a vskutku z určité části to je "akční blbárna" jen má trochu slušivější kabát a vystupuje kultivovaněji. 

Rychle a zběsile prošlo obrovskou změnou přes detailní záběry ženských vnad a ozařujících diod, přes kroužící asiaty (stejně všichni víme, že řídit neumí) až po vyspělé dílo, kterému by neuškodila změna názvu. Zasvitla nám naděje, že mezi těmi zpackanými Smrtonosnými pastmi, opakujících se útoků na Prezidenta USA nebo invazí mimozemšťanů, přišla konečně kvalitní mainstreamová akční zábava, která vás ani trochu neurazí. Škoda je, že ty poslední vydařené díly dávají důraz na znalost celé série, takže nezbývá, než zatnout zuby a prokousat se evolucí (mnohdy zbytečných) automobilových filmů. Záleží už jen na divákovi samotném, jestli se chce nechat unášet na vlně svištících vozidel nebo chce zabřednout do "tajů" charakterů postav a zkoumat jejich podstaty. "Gorila Policajt - Hobbs" se objeví i v pokračování, takže se nám tu slibně rozvíjí tři dějové linky, které se spolu budou doufejme nadále střetávat a vytvářet ač bizarní (od projížďky městem se sejfem na prdeli) tak (po supermanovský skok přes most s následujícím rozdrcením páteře o přední sklo auta) neuvěřitelné situace, které nás nepřestanou ohromovat. 

Moje vlastní hodnocení: 75%