Revival

Po nevyváženém a místy sám sebe hledajícím Perfect days se asi Alice Nellis předlouho zamyslela a pak přišla s Revival. Zatímco její předešlý snímek těžil z pár vtipů, hereckého odhodlání Sokola a zápletce „aby se neřeklo“ tak film o legendární kapele Smoke, která za těžkých dob nahrazovala Čechoslovákům Beatles a Rolling Stones, je poněkud sebejistou a naprosto fungující komedii, která (ač spousta recenzentů a rádoby hodnotitelů snaží chytře namluvit, že opak je pravdou) není jenom komedii samo o sobě. Dneska bych nechtěl hodnotit herecké výkony či dramaturgickou složku, proč? Jména v titulcích zaručují jasnou kvalitu a dramaturgie funguje bezkonkurenčně (v kině nikdo nezíval, ani neodešel). Jak tedy snímek funguje? Možná se pro některé tváří jako komedií o partě zestárlých šílenců, co řvou do mikrofonu, dělají si srandu ze slepého nebo řeší mezigenerační problémy. Omyl, jak je tady na blogu zvykem podíváme se na to z té druhé (odvrácené) stránky.

Použil bych pro začátek film Babí léto, všichni snad znáte (nebo jste slyšeli) o tomto dalo by se říct legendárním snímku „o umírání s humorem“. Samozřejmě je nebudu nijak srovnávat, to by ani nešlo. Každý film je individualitou samo o sobě a každé dílo vzniká za jiným účelem a za rozdílných podmínek a v jiné době. Zpátky tedy k Revival, jak film působil na mě? Jako snaha zachránit sebe sama před zapomenutím. Každý se snažíme vytvořit na tomto světě nějaký odkaz, ať je to založení rodiny nebo postavení mrakodrapu. Právě tato „záchrana vlastní existence“ je jedním (podle mě) z hlavních cílů všech postav. I takovému letošnímu překvapení jako je Revival se nevyhnula typická klišé, jako neustálý střet mladší a starší generaci, či nevěrná manželka. Díváme se na snímek jako na komedii, ale co leží za hranicí vtipu samotného? Možná, že právě za smrští vtipů a nadsázky se skrývá strach postav ze smrti, zapomenutí, ale hlavně také toho, že byli oni jako lidé, neužiteční.

Samotné téma filmu je také naprosto jednoduché, využité už tisíckrát. Staříci si chtějí ještě něco užít, proplouvají filmem s lehkostí, arogancí a stařeckou moudrostí, která záhadně zmizela a nahradila ji dětinská šílenost, která je i v jistém ohledu inspirativní.

Jak, ale říkám, je mnoho cest, které můžeme hledat. Ony samotné tam možná ani nejsou, ale film přece není jenom médium, které předkládá jednolitý pohled, pokud však ano je na samotném divákovi, aby si vytvořil vlastní cestu. Neříkám, že Revival je film tohoto případu. Komediální složka není vůbec špatná, důležité je, že neztrácí tempo a netěží jenom z hluchých a sto let prosáklých vtipů, ale vytváří nové cesty a konečně využívá kvality českých herců. Základem je kvalitní scénář, který pokládá základy dobré a vkusné české komedie. Jakmile jsem viděl film Ve stínu, doufal jsem, že česká kinematografie nastupuje novou cestu, Revival to jenom potvrzuje. Řekl bych, že nejsme jenom národem Babovřesků a Kameňáků, Nellis dokazuje, že máme i na kvalitní zábavu s hlubší myšlenkou, kterou je většina líná hledat. Nesmíme však nikdy zapomenout na „hate“ a hlavně moje oblíbené „teenage“ znalce z ČSFD.cz, kluci zdravím vás. Revival, neboli návrat českého humoru. 

Moje vlastní hodnocení: 80%