Spring Breakers

Pokud rádi sledujete holky v Bikinách a se samopalem v ruce není nic lepšího, než si pustit tohle "zajímavé" dílo. Pokud, ale očekáváte, že si tímhle zpříjemníte večer s babičkou, tak to asi nebude ta nešťastnější volba. Už dlouho jsem chtěl zajet na Floridu, postřílet tam pár lidí a při tom se na to všechno dívat v naprosto nesmyslně přepáleném filtru. Zní to jako jeden z mnoha filmových omylů letošního půl roku (nic však nepředčí Movie 43), ona to tak je taková slátanina smysl nedávajících obrazů, polonahých dívek se zbraněmi a k tomu všemu Franco, který asi během 2 minut zopakuje větu „Look at my shits“ 12x. Takže proč bychom měli film vidět? Nejedná se o tradiční kasový trhák, ani žádnou mladistvou crazy komedii na styl Prci, prci, prcičky. Vlastě Spring Breakers se vyhýbají všem žánrovým zařazením (ten, kdo se o to snaží je ignorantský barbar), jedná se o artový kousek, který můžete zvládnout jen za pomoci tak dvou až tří gramů koksu.

Řekl jsem si, že vás nebudu ani seznamovat s dějem, on obsah uvedený u filmu je spíše jen takovým produkčním žvástem, taková poslední snaha přilákat aspoň někoho do kina. Sledujeme čtveřici mladých dívek, které chtějí na prázdniny vypadnout z města, ale nemají „cash“ tudíž vykradou nějaký fast-food. Celou loupež však sledujeme s pozice řidičky, díváme se tedy tak trochu odtažitěji na účastnice loupeže a pomalu si začínáme vytvářet hranice mezi jednotlivými postavami. Absurdní děj, který víc a víc přidává na naprosto nepravděpodobných okolnostech, se stále stejně chová, jako by vše bylo v pořádku. Bezkonkurenčně podporuje násilí a ukazuje zkaženost a s lehkostí nám předkládá obraz tvrdé reality. AntiUSA aktivisti by mohli namítat, že to je prostě „Amerika“ ne to je svět! Bez jakéhokoliv soucitu kope do stanovených pravidel vyprávění (postavy nemají cíl, nemají překážku, nemají sen) Tvůrce se snaží přiblížit a znázornit myšlení mladého člověka, který nemá žádné zkušenosti. Přece jenom hrdiny jsou dívky, které studují vysokou (teda aspoň si to myslím). Na začátku jsem mluvil o nesmyslně barevných filtrech, které jsou použity snad po 90% filmového času. Proč? Barevnost nám dává představu, jak film vidí postavy, ony nevidí svět jako špatné místo, naopak vnímají svoje okolí jako velké množství příležitostí, jak se bavit a když k tomu pozabíjíme pár lidí, tak proč ne? Postupně všechny dívky odjíždějí z Floridy, zde už filtru není použito, vysvětluji si to jako „probuzení“ postav pochopí, jak svět vypadá, co se v něm děje a jak běží. Nyní už není barevný a plný ideálů, ale šedý, chladný, přesně jako okna autobusu, kterým ony odjíždějí.

Utíkáme od vlastního světa pryč, vybíráme si jiná místa a chceme poznávat nové lidi, chceme zkoušet nové věci. Chceme se bavit, chceme pít, brát drogy, mít sex a proč? Ze začátku je všechno fajn všechno se zdá zalité barvami, přesně jako realita našich hrdinek, postupem času nabírají věci jiný spád. Vše se začíná měnit a my přicházíme na to, že svět, před kterým jsme utekli, nás dohonil nebo tu byl stále a my ho jen nechtěli vidět. Opět se tedy vracíme zpátky a doufáme, že ten náš svět je lepší a bezpečnější, než ten, který jsme zažili jinde.  

Je to snímek plný absurdit a nesmyslných náhod (všemu tomu kraluje konečná „střílečka“). Diváka nechává napospas pochybám, půlka těch co film pustili, odešla, ta druhá si ho zamilovala. Jak znovu zdůrazňuji, není to výdělečný film, jen se snaží přednést vlastní pohled na společnost, uvádí dva břehy naivní představ/chladné a trpké procitnutí. Nedělám na film nějakou reklamu, vůbec ne, jen se opět snažím o nastínění další cesty k chápání filmového vyprávění. Pokud si stále myslíte, že je Spring Breakers tím pravým pro váš večer, tak se vřele bavte. Občas není špatné utéct do světa bez pravidel, šíleností a nekontrolovatelné vizuální genialitě.

Moje vlastní hodnocení: 70%