čtvrtek 11. července 2013

World War Z

Šílený narkomanský úlet (Spring Breakers) jsem odložil na dýl a podívám se na čerstvý hit. V posledních několika letech se jakoby roztrhl pytel s všude pobíhajícími zombie. Ať už to byly filmy jako Zombieland, které spíše sázely na komediální složky a nijak se nezabývaly ne méně důležitou narací. Tak tu byly i seriálové hity a nejznámějším je samozřejmě Walking death, ale v každém počinu, kdy se zombie objevily, byly brány jako holý fakt, nikdo se neptal proč a jak nebo kdy. Prostě to tak bylo. Jestli jste World War Z viděli, možná si říkáte v čem je tak jedinečný? V čem se liší od ostatních blockbusterů, které nás letos ještě čekají. Vlastně není ani tak trochu zajímavým po stránce děje, svět přepadne epidemie zombie a všichni "hroooozně" křičí a utíkají. Nebyl by to Hollywood, aby se to hlavní nestalo na zacpané ulici plné žlutých taxíků. A samozřejmě nesmí chybět "velký" hrdina, který ví "jak na to". Postava Brada Pitta je typickým "spasitelem" vyšetřovatel OSN, který byl v Kosovu, Iráku, Jugoslávii a kdo ví kde ještě, se nakonec v akci krčí za ostatními a běží, seč mu nohy stačí. Po stránce inspirativní či motivační je tenhle film propadákem, postavu berete, ale že byste ji nějak "žrali" to asi ne. Není to chyba Brada, naopak ten s vyšším věkem hraje líp a líp, bohužel ani on nedokáže, aby na něm stál celý film. 

Pokud máte strach, že by se je jednalo o nervy drásající horor, není to tak. Film si spíše první třetinu rozmýšlí, co bude dělat. Nakonec začíná cesta Pana Williho "Brada" Foga kolem světa za pár dní stihneme prolítnout Jižní Koreou, Izraelem a nakonec spadneme někde v Anglii. Jak tedy film působí. Širokoúhlé záběry používá pro zvýraznění hrůzy a znázornění ničivého koloběhu invaze. Ztráty se nepočítají na tisíce či miliony, ale na celá města. Naopak záběry uprostřed běžícího davu spíše přibližují beznaději a zoufalost jednotlivce. Celkové zpracování, jakoby varovalo před něčím epickým, před celosvětovou katastrofou, kterou nikdo nebere vážně. Jedna z postav řekne zajímavou větu, cituji "Příroda nám nechává malinkaté drobečky a my je pak skládáme". Vypůjčil bych si tuto repliku pro lepší představu charakteristiky příběhu. Celý film jsme svědky nepatrné a celkem nepovšimnuté skládačky, která na konci přijde jako samozřejmost, nejsme to však my, kdo na to přišel, ale díky brilantním schopnostem scénáristy a bezvadnému vedení Marca Fostera se dokonale ztotožňujeme z tím, jak zachránit lidstvo. Konečná katarze sice naprosto chybí a možná nám to může i chvíli vadit, ale myslím si, že je to záměr, tak jako postavy na konci filmu teprve začínají svůj boj tak i my díky chybějícímu vyvrcholení máme pochopit jejich utrpení, ale zároveň obrovské odhodlání, které se v nich skýtá.

Řekl bych, že některé složky a formy filmu neodpovídají ani zaběhnutým standardům, naopak ostatní zase nečekaně překvapují. Samotné zombie už nejsou jenom bezduché vláčící se postavy, ale naprosto vizuálně věrohodné bytosti a za to patří maskám obrovská čest. Wolrd War Z působí (i na mě) jako celkem průměrný Hollywoodský "trhák", tak bych ho ale neoznačil. Využívá všechny klišé, to ano, ale vypouští zaběhnuté principy (postava se skoro nikam neposunuje, nemá žádný deadline, ani vedlejší postavy na tom nejsou slavně - buď se "přemění" nebo po chvíli zmizí, po celou dobu vlastně nevíme jak tohle skoční a zůstáváme tak v napětí společně s postavou, ale o ni samotnou se nebojíme, bojíme se o svět, o lidstvo jako takové) označil bych to jako "drobečkovou naraci" nebo "neúplnou naraci". Všechno tohle může působit jako chyba, jako vynechání zásadní aspektů, ignoraci. Možná, že to tak je a tvůrci tomu opravdu moc "nedali", já bych spíše navrhoval vidět World War Z jako typické americké klišé, které se snaží vydat se na jinou cestu vypravování. Chování postavy a hlavně způsob jejího zobrazování působí tak trochu evropsky, ale ne jako charaktery Bergmana či Godarda, spíše vzniká jakýsi patvar, který nemusí zaujmout každého a ten, kdo čeká zombie nakládačku, bude zklamaný. 


Žádné komentáře:

Okomentovat