Kick-Ass 2

První díl byla naprostá magořina, šílenost a do jisté míry i značně urážející kontroverzní slátanina. Na druhou stranu to byla po několika letech nejzajímavější parodizující práce, která na půdě Hollywoodu vznikla. Kick-Ass jak název napovídá, dával na prdel všem blockbusterovým megahitům, všem Spidermanům, Hulkům, Iron Manům apod. Avšak nutno poznamenat, že humor, který vznikal v prvním díle, byl „ujetý“, ale hlavně z něho byla cítit spontánnost a nikdo necítil zápach umělosti, což se o druhém dílu říct nedá. Příběh bych definoval, tak, že když se překročí jistá míra „debility“, tak ta předváděná debilita začíná být vtipná. Myslím si, že právě na tohle vsadil Kick-Ass ve svém počátečním plánu. Film kombinoval veškeré nejšílenější postavy, které si kdo dokáže představit. Hlavní zbraní tohohle „výtvoru“ byl to, že předváděné scény a myšlenky byly tak nepravděpodobné, že by jim v reálu ani nikdo nevěřil. Film je však snovým médiem, kde je dovoleno všechno, tak proč ne právě tohle.

Abych se ale přenesl k hlavnímu bodu a tj. druhý díl. Opět jak to tak bývá tak trailer byl neskutečně nadupaný a sliboval daleko rozsáhlejší zábavu. Výsledek je však značně mizivý, vtipů je jako šafránu, ale bizarních situací přibývá. V prvním díle jsme byli pod záplavou vtipů, člověk se bavil a zbytek nevnímal. Tady se nebavíte a s pomalou reflexí vnímáte materiál, který je promítán. Zaměřil bych se na násilí, které je zobrazováno, jelikož internetem proběhlo několik článků, které odsuzovaly či naopak vychvalovaly násilnou stránku filmu. Přišlo mi, že oproti prvnímu filmu přechází efektní souboje do pozadí a na venek spíše vychází hloupé moralismy a zamyšlené pohledy „kdo vlastně jsem“ to by bylo v pořádku, ale to sedí do filmů od Nolana nebo Polanskiho. To, ale neznamená, že je násilí opomenuto, možná je ho méně, ale za to do detailu propracované.

Když nad tím tak přemýšlím a snažím se najít nějaký stálejší smysl nebo směr, tak nic nenacházím. Bohužel a pro filmovou historii možná bohudík, že Kick-Ass je v podstatě jenom nablýskaným pozlátkem pro obrovské multiplexy a producenti si zase mohou koupit nový dům vedle Bruce Willise. V tomto důsledku si myslím, že filmy jako Kick-Ass a jemu podobné „stroje na výrobu peněz“ se jen těžko zapíšou do souhrnů světové kinematografie. Otázkou však zůstává, jakým směrem se vydává Hollywood, který mimochodem tvoří jen malou procentní část při celkové roční světové distribuci, pokud se podíváme hlouběji do historie tak největší sláva kalifornských studií je ta tam. Ve 30., 40., a 50. letech, kdy se ročně produkovaly stovky filmů a jejich tvorba spíše připomínala továrnu, se našli i takové skvosty, ze kterých se do dnes učíme. Orson Welles, A. Hitchcock a další, vzniká film-noir v dnešní době docela dost oceňovaný žánr. Chci tím říct, že vznikali i braky a spousty podprůměrných filmů jako dnes. Můžeme, ale říci, že v poslední době vznikly přelomové filmy, které ovlivní teoretické myšlení a tvorbu stovek režisérů? Avatar, Batmanovská trilogie, Juno (poslední jmenovaný je výtvorem nezávislé produkce). Vznikají dobré filmy, ale možná se až moc opakují, viz švédská trilogie Muži, kteří nenávidí ženy a další dva díly, Hollywood po necelém roce vydává remake.

Nechci, aby to vyznělo jako útok proti praktikování produkce v USA. Spíše mě fascinuje otázka, jestli bude Kick-Ass 2 za 50. let v nějaké teoretické knize či historickém soupisu citován tolikrát jako je Občan Kane dnes. 

The Lone Ranger

Ne, nejsou to Piráti z Karibiku je to nový (možná trochu šáhnutý) film s Johny Deppem. Zajisté však nemůžeme předstírat, že určité odkazy v tomto, dalo by se říci karikaturním filmu, najdeme. Sám za sebe nemůžu říci, že bychom mohli Osamělého Jezdce brát jako nějaký nový western „biják“. Spíše mi to připomíná subjektivní parodii na celkový filmový systém, nebo možná ne filmový, ale spíše celosvětové sociální uskupení. Snímek je samozřejmě plný výplňkové vaty, která ubírá místy rytmus, někdy je až příliš komediální a ve výsledku vypadá v mnoha scénách jako špatný vtip nebo lépe řečeno, ne vlastní vinou, vyvolává v divákovi pocit WTF?

Všechny tyto technologické argumenty, odůvodňování toho a toho vyprávěcího stylu, použité kostýmy, nevydařené vtipy a další a další detaily, které by se daly a vlastně i měly filmu vytknout, tu nechci rozebírat. Proč? Jednoduchá odpověď. Už po několikáté se v mnoha článcích odkazují na to, že letošní léto je nabité novinkami, pokračujícími hity a podobně. Avšak pokud se divák aspoň trošičku všímá skutečností a filmových záměrů, tak snad žádný (snad kromě Man of Steel a FaF 6) neobsahoval výrazově sdělovací médium. Většinou se jednalo o „pouhé“ akční bijáky (což nijak neodsuzuji, pouze srovnávám). The Lone Ranger se snaží jít jinou cestou, aspoň teda já osobně jsem ho takhle přijal.

Mimo hlavní linii tu můžeme najít i několik vedlejších narážek, které stojí za zmínku nebo vypíchnutí. Johny Depp ztvárňuje indiána z kmene Komančů, což není žádná novinka a všichni víme i to, jakým způsobem tuto postavu přijal. Typicky ho hraje jako jakéhosi „šílence“ nebo (hledám správné slovo) „magora“, který stojí na kraji společnosti. Dalo by se odkazovat na působivě známé rysy romantismu, kdy by byl Tonto vyděděncem jako dělaným, ale to možná zacházíme až do vzdálených koutů uvažování. Čeho jsem se snažil docílit a kam jsem těmi předešlými odstavci směřoval, byla proměna „osamělého jezdce“ s naprosto brutálním historicky-etnickým podtextem. Střet kolonizátorů a původních obyvatel je znám už stovky let a neustále je nějakým způsobem zpracováván. Jak říkám, není to v The Lone Rangerovi ten hlavní záměr, ale scéna kdy kulomety masakrují celý kmen Komančů, jednak připomíná zakončení Posledního Samuraje, ale také až mrazí v zádech při spojení všech faktů.

Zamyšlení nad lidskou hamižností a touhou udělat vše pro peníze, určitě není slepým tématem. Veškeré tyto odkazy můžeme sledovat v politice, mediích, ale také ve filmovém průmyslu. Neustálý kariérní boj nás vykolejil a určil jakousi pokřivenou cestu současné společnosti. Kde však člověk bere tu jistotu, že spravedlnost je opravdu tou spravedlností, kterou máme v sobě morálně zakódovanou, kde bereme tu jistotu, že lidé, kteří rozhodují, jsou ti zrovna ti nejpověřenější. Každodenně jsme bombardování fakty, množstvím čísel, kolik zemřelo lidí při teroristickém atentátu, kolik bylo ukradeno nebo zbytečně znehodnoceno miliard korun a vše to se nám zdá normální. Otázka není, jestli je to všechno relevantní, jestli tyto informace mají být hlavním bodem zpráv, otázka je spíše to, co je vlastně vůbec normální. Na chvíli se zastavte při čtení, a aplikujte veškeré vaše okolní dění do děje samotného filmu. Pokud se někdo začne oblékat, chovat a vyjadřovat jako Tonto, či jako jiný „indián“ je okamžitě odsouzen společností a označen za „divného“, ale kdo ho soudí? Ti pánové, kteří sedí za stolem a řídí železnici, která převáží miliony stříbra. Jakou roli v tom všem hraje samotný „Osamělý jezdec“? Ten tvoří jakýsi most, spojení mezi dvěma stranami „normálnosti“. Současně s filmem, pokládám otázku, jestli dnešní politicky sociální uskupení odpovídá normálu? Kdo je Tonto a kdo je „železničářem“? Hlavní však je, jestli máme stále mezi sebou „Osamělého jezdce“. 

Trochu jsem odbočil od filmu, ale to je základ mého blogu. Film je určitě kvalitní westernovou parodií a pro ty, kteří se chtějí jen bavit, skýtá mnoho zábavy a nádherně vizuálně stylistických záběrů, které jsou propojené s kvalitní hudbou. Výborné herecké výkony a poněkud nadstandardní výprava, to vše je složkou The Lone Rangera, který stojí za zhlédnutí a nejen to, stojí i za bližší zamyšlení a pochopení věcí, které tam možná jsou jen omylem, přesto fungují naprosto bravurně.  

Moje vlastní hodnocení: 70%